Země ve střední Africe
Kolik národů ve střední Africe
Nachází se ve střední části Afriky, střední Afrika se skládá z 9 zemí. Zde je abecední seznam všech zemí střední Afriky: Angola, Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Demokratická republika Kongo, Rovníková Guinea, Gabon, Republika Kongo a Svatý Tomáš a Princův ostrov. Z nich tři patří do PALOP – portugalsky mluvících afrických zemí (Angola, Rovníková Guinea a Svatý Tomáš a Princův ostrov).
1. Angola
Angola je republika v jihozápadní Africe a sousedí s Namibií, Zambií, Demokratickou republikou Kongo a na západě s Atlantským oceánem. Portugalština je oficiálním jazykem Angoly a má něco málo přes 24 milionů obyvatel.
 |
|
2. Kamerun
Kamerun, formálně Kamerunská republika, je unitární stát ve střední a západní Africe.
 |
|
3. Čad
Čad, oficiálně Čadská republika, je stát ve střední Africe. Na severu sousedí s Libyí, na východě se Súdánem, na jihu se Středoafrickou republikou, na jihozápadě s Kamerunem a Nigérií a na západě s Nigerem. Severní část Čadu se nachází v saharské poušti.
 |
|
4. Gabon
Gabon, formálně Gabonská republika, je republika na rovníku v západní střední Africe. Země sousedí s Kamerunem, Kongem-Brazzaville, Rovníkovou Guineou a Atlantským oceánem.
 |
|
5. Rovníková Guinea
Rovníková Guinea je jedním z nejmenších států Afriky. Země se nachází částečně na pevnině západní Afriky a částečně na pěti obydlených ostrovech. Země sousedí s Kamerunem a Gabonem a také s Biafřským zálivem v Atlantiku.
 |
|
6. Středoafrická republika
Středoafrická republika je republika ve střední Africe ležící severně od rovníku. Země sousedí s Čadem, Súdánem, Jižním Súdánem, Kongem-Kinshasou, Kongem-Brazzaville a Kamerunem. Ve Středoafrické republice žije asi 4,6 milionu lidí.
 |
|
7. Konžská republika
Republika Kongo, často označovaná jako Kongo-Brazzaville (RC), je stát ve střední Africe.
 |
|
8. Demokratická republika Kongo
Demokratická republika Kongo (DRC), nebo jak se často nazývá Kongo-Kinshasa, je stát ve střední Africe. Je to druhá největší země Afriky co do rozlohy a hraničí na severu s Kongem-Brazzaville, Středoafrickou republikou, Jižním Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi, Tanzanií, Zambií, Angolou a malým pobřežním pásem k Atlantiku. Demokratická republika Kongo má s více než 77 miliony obyvatel čtvrtou největší populaci v Africe.
 |
|
9. Svatý Tomáš a Princův ostrov
 |
|
Země střední Afriky podle počtu obyvatel a jejich hlavních měst
Jak bylo uvedeno výše, ve střední Africe je devět nezávislých zemí. Mezi nimi je největší zemí DR Kongo a nejmenší je Svatý Tomáš a Princův ostrov co do počtu obyvatel. Úplný seznam středoafrických zemí s hlavními městy je uveden v tabulce níže, seřazených podle nejnovějšího celkového počtu obyvatel.
| Hodnost | Země | Populace | Rozloha (km²) | Hlavní město |
| 1 | Demokratická republika Kongo | 86,790,567 | 2,267,048 | Kinshasa |
| 2 | Angola | 30,175,553 | 1,246,700 | Luanda |
| 3 | Kamerun | 24,348,251 | 472 710 | Yaounde |
| 4 | Čad | 15,692,969 | 1,259,200 | N’Djamena |
| 5 | Středoafrická republika | 5,496,011 | 622,984 | Bangui |
| 6 | republika Kongo | 5,380,508 | 341 500 | Brazzaville |
| 7 | Gabon | 2,172,579 | 257,667 | Libreville |
| 8 | Rovníková Guinea | 1,358,276 | 28 051 | Malabo |
| 9 | Svatý Tomáš a Princův ostrov | 201 784 | 964 | Svatý Tomáš |
Mapa středoafrických zemí
Stručná historie střední Afriky
Raná lidská sídla
Pravěk
Střední Afrika, bohatá na přírodní zdroje a biologickou rozmanitost, má hluboce zakořeněnou historii sahající až do pravěku. Archeologické důkazy naznačují, že lidé obývají oblast po tisíce let. Raná lidská sídla byla z velké části tvořena komunitami lovců a sběračů. Zejména povodí Konga hrálo klíčovou roli jako stanoviště pro rané lidi. Artefakty, jako jsou kamenné nástroje a keramika nalezené v oblastech, jako je Demokratická republika Kongo (DRC) a Středoafrická republika (SAR), naznačují přítomnost vyspělých prehistorických kultur.
Rozvoj zemědělství
Rozvoj zemědělství kolem roku 3000 př. n. l. znamenal významný posun v historii střední Afriky. Zavedení zemědělství vedlo k zakládání trvalejších sídel. Rané zemědělské společnosti pěstovaly plodiny, jako je proso a čirok, a domestikovaná zvířata. Migrace Bantuů, která začala kolem roku 2000 před naším letopočtem, měla hluboký dopad na region. Bantusky mluvící národy se rozšířily po střední Africe a přinesly s sebou zemědělské postupy, technologii zpracování železa a nové sociální struktury.
Starověká království a říše
Království Kongo
Jedním z nejvýznamnějších starověkých království ve střední Africe bylo Království Kongo. Byla založena ve 14. století a pokrývala části dnešní Angoly, Konžské demokratické republiky, Konžské republiky a Gabonu. Království Kongo bylo vysoce centralizované a sofistikované, se strukturovanou vládou, živými obchodními sítěmi a bohatým kulturním dědictvím. Jeho hlavní město, Mbanza Kongo, bylo hlavním městským centrem. Království se zabývalo obchodem s evropskými mocnostmi, zejména s Portugalci, kteří přišli v 15. století. Tento kontakt měl pozitivní i negativní dopady, včetně šíření křesťanství a ničivého dopadu transatlantického obchodu s otroky.
Říše Luba a Lunda
V savanových oblastech dnešní Demokratické republiky Kongo vznikly mezi 14. a 17. stoletím říše Luba a Lunda. Říše Luba, založená králem Kongolem, vyvinula složitý politický systém a ekonomiku založenou na zemědělství, rybolovu a obchodu. Říše Lunda na jihu vyrostla ze státu Luba a rozšířila se prostřednictvím spojenectví a výbojů. Obě říše hrály významnou roli v regionálních obchodních sítích, vyměňovaly si zboží jako slonovinu, měď a sůl.
Evropský průzkum a kolonialismus
Rané evropské kontakty
Evropský průzkum střední Afriky začal na konci 15. století, kdy se do této oblasti vydali portugalští průzkumníci. Avšak až v 19. století zesílil evropský zájem o střední Afriku. Průzkumníci jako David Livingstone a Henry Morton Stanley provedli rozsáhlé expedice, mapovali region a dokumentovali jeho obyvatele a krajinu. Jejich účty podporovaly evropské ambice kolonizace.
Vyrazit do Afriky
Berlínská konference v letech 1884-1885 znamenala formální rozdělení Afriky mezi evropské mocnosti, což vedlo ke kolonizaci střední Afriky. Region byl rozdělen především mezi Belgii, Francii a Německo. Belgický král Leopold II. nastolil osobní kontrolu nad Svobodným státem Kongo a brutálně efektivně využíval jeho zdroje a lidi. Zvěrstva spáchaná během tohoto období, včetně nucených prací a masového zabíjení, vedla k mezinárodnímu odsouzení a nakonec k předání kontroly belgické vládě v roce 1908.
Francie kolonizovala území, ze kterých se stal Gabon, Kongo-Brazzaville a CAR, zatímco Německo ovládalo části dnešního Kamerunu a Rwandy. Koloniální období přineslo významné změny, včetně zavedení nových správních systémů, rozvoje infrastruktury a využívání přírodních zdrojů. To však také vedlo k vysídlení domorodého obyvatelstva, kulturnímu rozvratu a hnutí odporu.
Hnutí za nezávislost
Období po druhé světové válce
Následky druhé světové války a globální vlna dekolonizace podnítily hnutí za nezávislost ve střední Africe. Objevili se nacionalističtí vůdci a hnutí, obhajující sebeurčení a konec koloniální nadvlády. V Belgickém Kongu se Patrice Lumumba stal prominentní postavou, která dovedla zemi k nezávislosti v roce 1960. Přechod však byl poznamenán politickou nestabilitou, což vedlo k Lumumbově vraždě a vzestupu Josepha Mobutua, který nastolil diktátorský režim, který trval až do roku 1997.
Francouzská a portugalská území
Francouzské kolonie ve střední Africe také získaly nezávislost na počátku 60. let. Gabon, Republika Kongo a Středoafrická republika se staly suverénními zeměmi, z nichž každý čelí svým vlastním výzvám po získání nezávislosti, včetně politické nestability, převratů a ekonomických potíží. Na portugalských územích byl boj za nezávislost delší a násilnější. Angola například trpěla vleklou válkou za nezávislost, která trvala až do roku 1975.
Období po nezávislosti
Politické a ekonomické výzvy
Období po vyhlášení nezávislosti ve střední Africe bylo charakterizováno kombinací pokroku a přetrvávajících výzev. Mnoho zemí v regionu se potýká s politickou nestabilitou, občanskými válkami a ekonomickými potížemi. Konžská demokratická republika například zažila několik konfliktů, včetně první a druhé války v Kongu, do kterých se zapojily četné africké národy a které si vyžádaly miliony mrtvých. Podobně se CAR potýkala s chronickou nestabilitou s opakovanými převraty a pokračujícími ozbrojenými konflikty.
Úsilí o stabilitu a rozvoj
Navzdory těmto výzvám existuje úsilí o dosažení stability a podporu rozvoje. Regionální organizace jako Hospodářské společenství středoafrických států (ECCAS) a mezinárodní intervence mají za cíl podporovat mír a spolupráci. Země jako Gabon a Rovníková Guinea využily své zdroje ropy k podpoře hospodářského růstu, i když přetrvávají obavy ohledně správy věcí veřejných a spravedlivého rozdělení bohatství.
Současné problémy a vyhlídky do budoucna
Environmentální a sociální otázky
Střední Afrika čelí významným současným problémům, včetně zhoršování životního prostředí, chudoby a zdravotních krizí. Povodí Konga, jeden z největších deštných pralesů na světě, je ohroženo odlesňováním a změnou klimatu, což má dopad na biologickou rozmanitost a místní komunity. Úsilí o ochranu životního prostředí a podporu udržitelného rozvoje má pro budoucnost regionu zásadní význam.
Cesta k udržitelnému rozvoji
Pokud se podíváme do budoucna, cesta střední Afriky k udržitelnému rozvoji zahrnuje řešení jejích složitých výzev a využití jejích obrovských zdrojů a odolné populace. Posílení správy věcí veřejných, podpora regionální spolupráce a investice do vzdělávání, zdravotní péče a infrastruktury jsou zásadními kroky k lepší budoucnosti. Bohaté kulturní dědictví regionu a rozmanitá přírodní krajina nabízejí jedinečné příležitosti pro cestovní ruch a kulturní výměnu, což přispívá k jeho celkovému rozvoji.
