Seznam zemí Evropské unie

Jako hospodářská a politická unie se Evropská unie skládá z 28 členských států. Kromě Kypru, který se nachází v západní Asii, jsou všichni členové z Evropy. Evropská unie, zkráceně EU, má 512 497 877 obyvatel a rozlohu 4 475 757 km ². Unie, která ještě není federací, se rozrostla v jednotný trh, kde 19 členů používá stejnou měnu – EURO. Následující tabulka uvádí úplný seznam zemí EU seřazených podle posledního celkového počtu obyvatel. Můžete najít konkrétní datum přistoupení pro každého člena a měny jiné než EURO, které se stále používají v dalších 9 členských státech. Také zahrnuje 23 úředních jazyků a asi 150 regionálních jazyků. Upozorňujeme, že počet členských zemí se může v blízké budoucnosti zvýšit.

Kolik zemí v Evropské unii

Následující tabulka uvádí všech 28 členských zemí Evropské unie. Kandidátské země na členství v EU jsou: Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Island, Černá Hora, Srbsko a Turecko. Potenciálními kandidátskými zeměmi jsou Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo. Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko nejsou členy Evropské unie, ale účastní se jednotného trhu kromě celní unie.

Seznam všech zemí EU

V následující tabulce naleznete seznam všech zemí Evropské unie podle počtu obyvatel.

Hodnost	Vlajka	Země	Populace	Datum přistoupení	Měna	Kraj
1		Německo	83,783,953	25. 3. 1957	EURO	západní Evropa
2		Spojené království	67,886,022	1. 1. 1973	Britská libra	Severní Evropa
3		Francie	65,273,522	25. 3. 1957	EURO	západní Evropa
4		Itálie	60,461,837	25. 3. 1957	EURO	Jižní Evropa
5		Španělsko	46,754,789	1. 1. 1986	EURO	Jižní Evropa
6		Polsko	37,846,622	1. 5. 2004	polský zlotý	východní Evropa
7		Rumunsko	19,237,702	1. 1. 2007	rumunský leu	východní Evropa
8		Holandsko	17,134,883	25. 3. 1957	EURO	západní Evropa
9		Belgie	11,589,634	25. 3. 1957	EURO	západní Evropa
10		Česká republika	10,708,992	1. 5. 2004	česká koruna	východní Evropa
11		Řecko	10,423,065	1. 1. 1981	EURO	Jižní Evropa
12		Portugalsko	10,196,720	1. 1. 1986	EURO	Jižní Evropa
13		Švédsko	10,099,276	1.1.1995	švédská koruna	Severní Evropa
14		Maďarsko	9,660,362	1. 5. 2004	maďarský forint	východní Evropa
15		Rakousko	9,006,409	1.1.1995	EURO	západní Evropa
16		Bulharsko	6,948,456	1. 1. 2007	bulharský lev	východní Evropa
17		Dánsko	5,792,213	1. 1. 1973	dánská koruna	Severní Evropa
18		Finsko	5,540,731	1.1.1995	EURO	Severní Evropa
19		Slovensko	5,459,653	1. 5. 2004	EURO	východní Evropa
20		Irsko	4,937,797	1. 1. 1973	EURO	Severní Evropa
21		Chorvatsko	4,105,278	1. 7. 2013	chorvatská kuna	Jižní Evropa
22		Litva	2,722,300	1. 5. 2004	EURO	Severní Evropa
23		Slovinsko	2,078,949	1. 5. 2004	EURO	Jižní Evropa
24		Lotyšsko	1,886,209	1. 5. 2004	EURO	Severní Evropa
25		Estonsko	1,326,546	1. 5. 2004	EURO	Severní Evropa
26		Kypr	1,207,370	1. 5. 2004	EURO	západní Asie
27		Lucembursko	625,989	25. 3. 1957	EURO	západní Evropa
28		Malta	441,554	1. 5. 2004	EURO	Jižní Evropa

Mapa zemí EU

Fakta o Evropské unii

• Den Evropské unie se slaví 9. května.
• Takzvaná „eurozóna“ odpovídá 17 členským státům EU, které přijaly měnu EURO, přičemž Estonsko bylo poslední zemí, která tuto měnu přijala v roce 2011.
• Odhadovaná evropská populace je 500 milionů lidí, což odpovídá 7 % světové populace.
• Někteří badatelé se domnívají, že vznik Evropské unie začíná vytvořením bloku Beneluxu (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko) během druhé světové války, jehož hlavním cílem bylo vytvoření společného trhu snížením celních sazeb mezi členskými zeměmi.
• Evropská unie se účastní důležitých zasedacích fór, jako jsou G7 – Skupina sedmi, G8 (G7 + Rusko) a G20.

Počátky evropské integrace

Poválečná Evropa a potřeba jednoty

Po devastaci druhé světové války čelila Evropa naléhavé potřebě rekonstrukce a míru. Myšlenka evropské integrace byla chápána jako způsob, jak předcházet budoucím konfliktům a podporovat hospodářskou spolupráci. Lídři jako Robert Schuman, Jean Monnet a Konrad Adenauer si představovali sjednocenou Evropu, kde by země spolupracovaly na zajištění stability a prosperity.

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

V roce 1951 Pařížská smlouva založila Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), první krok k ekonomické integraci. Cílem této smlouvy bylo regulovat uhelný a ocelářský průmysl členských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Západní Německo) a podřídit je společné autoritě. ESUO bylo průlomovou iniciativou, která položila základy pro hlubší spolupráci a vytvořila precedens pro budoucí integraci.

Vznik Evropského hospodářského společenství

Římská smlouva

Úspěch ESUO povzbudil další integraci, která vedla k podpisu Římské smlouvy v roce 1957. Touto smlouvou bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Cílem EHS bylo vytvořit společný trh a celní unii mezi šesti zakládajícími členy, podporovat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Euratom se zaměřil na mírové využití jaderné energie.

Rozšiřování a prohlubování EHS

V průběhu 60. a 70. let EHS rozšiřovalo své členství a prohlubovalo svou integraci. Dánsko, Irsko a Spojené království se připojily v roce 1973, což znamenalo první rozšíření. V tomto období také došlo k rozvoji společných politik, jako je Společná zemědělská politika (SZP) a zavedení Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR).

Od EHS k Evropské unii

Jednotný evropský akt

Osmdesátá léta přinesla významné změny podepsáním Jednotného evropského aktu (SEA) v roce 1986. Cílem SEA bylo vytvořit jednotný trh do roku 1992, odstranit zbývající překážky volného obchodu a harmonizovat předpisy napříč členskými státy. Rozšířila rovněž pravomoci Evropského parlamentu a posílila spolupráci v oblastech, jako je politika životního prostředí a výzkum.

Maastrichtská smlouva

Smlouva o Evropské unii, běžně známá jako Maastrichtská smlouva, byla podepsána v roce 1992 a vstoupila v platnost v roce 1993. Tato smlouva znamenala formální založení Evropské unie (EU) a zavedla třípilířovou strukturu: Evropská společenství, Společný zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) a spravedlnost a vnitřní věci (SVV). Položil také základy hospodářské a měnové unie (HMU) a zavedení jednotné měny, eura.

Euro a další rozšiřování

Zavedení eura

Euro bylo zavedeno jako účetní měna v roce 1999 a do oběhu vstoupilo v roce 2002 a stalo se oficiální měnou pro 12 zemí EU. Založení Evropské centrální banky (ECB) a implementace Paktu stability a růstu (SGP) měly za cíl zajistit fiskální disciplínu a ekonomickou stabilitu v rámci eurozóny.

východní rozšíření

EU prošla největším rozšířením v roce 2004, kdy přivítala deset nových členských států ze střední a východní Evropy spolu s Kyprem a Maltou. Tato expanze měla za cíl podpořit stabilitu, demokracii a ekonomický růst v postkomunistické Evropě. Bulharsko a Rumunsko se připojily v roce 2007, následované Chorvatskem v roce 2013.

Výzvy a reformy

Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 2009, byla navržena tak, aby zjednodušila operace EU a posílila její demokratickou legitimitu. Reformovala institucionální struktury, zavedla funkci předsedy Evropské rady a rozšířila úlohu Evropského parlamentu. Smlouva rovněž zajistila větší soudržnost vnějších vztahů a rozhodovacích procesů.

Finanční krize a reakce

Globální finanční krize v roce 2008 a následná dluhová krize eurozóny představovaly pro EU významné výzvy. Členské státy zavedly úsporná opatření a finanční reformy, aby stabilizovaly své ekonomiky. EU vytvořila mechanismy, jako je Evropský mechanismus stability (ESM), a přijala iniciativy bankovní unie s cílem posílit finanční správu a zabránit budoucím krizím.

Aktuální vývoj a budoucnost EU

Brexit

V roce 2016 Spojené království odhlasovalo odchod z EU, což vedlo k Brexitu. Spojené království formálně vystoupilo z EU 31. ledna 2020. Brexit měl hluboké politické, ekonomické a sociální důsledky, což vyvolalo diskuse o budoucím směřování a soudržnosti EU.

Pokračující integrace a rozšiřování

Navzdory výzvám EU nadále usiluje o hlubší integraci a rozšiřování. Země západního Balkánu a východní Evropy aspirují na vstup do unie a EU je i nadále odhodlána podporovat jejich reformy a rozvoj. Otázky jako změna klimatu, digitální transformace a geopolitické napětí utvářejí politický program EU a její roli na globální scéně.