Seznam zemí v Oceánii

Oceánie je nejmenší kontinent na světě. Nachází se na jižní polokouli a skládá se z Austrálie a tichomořských ostrovů (Polynésie, Melanésie a Mikronésie). Z provozního hlediska se snažíme rozdělit planetu do kontinentálních shluků, a proto jsou všechny ostrovy spojeny s kontinentem Austrálie nebo Australasie. Oceánie je největší shluk ostrovů na planetě s více než 10 000 ostrovy a 14 zeměmi.

Seznam všech zemí v Oceánii podle počtu obyvatel

Jak již bylo zmíněno výše, v Oceánii je 14 nezávislých zemí. Mezi nimi je nejlidnatější země Austrálie a nejméně Nauru. Úplný seznam zemí v Oceánii je uveden v tabulce níže s nejnovějším celkovým počtem obyvatel.

Všechny ostrovy Oceánie mají populaci původních obyvatel. Evropští běloši v Austrálii a na Novém Zélandu však tvoří většinu obyvatel, zejména britského původu. Oceánie je s přibližně 32 miliony obyvatel převážně městským regionem. Zatímco 75 % obyvatel žije ve městech, 25 % obyvatel oceánu žije na venkově. V Austrálii a na Novém Zélandu žije 85 % populace v městských oblastech, zatímco na ostrovech žije většina lidí ve venkovských oblastech.

Hodnost	Vlajka	Nezávislá země	Současná populace	Subregion
1		Austrálie	25,399,311	Austrálie
2		Papua-Nová Guinea	8,558,811	Melanésie
3		Nový Zéland	4,968,541	Polynésie
4		Fidži	884,898	Melanésie
5		Solomonovy ostrovy	680 817	Melanésie
6		Vanuatu	304 511	Melanésie
7		Samoa	200 885	Polynésie
8		Kiribati	120 111	Mikronésie
9		Federativní státy Mikronésie	105 311	Mikronésie
10		Tonga	100 311	Polynésie
11		Marshallovy ostrovy	55,511	Mikronésie
12		Palau	17 911	Mikronésie
13		Nauru	11 011	Mikronésie
14		Tuvalu	10 211	Polynésie

Území v Oceánii podle počtu obyvatel

Seznam všech 11 území je uveden v tabulce níže s nejnovějším celkovým počtem obyvatel a závislostmi.

Mapa regionů a zemí v Austrálii

Země Oceánie podle oblasti

Oceánie má oblast 8,480,355 km?, s měnící se demografickou hustotou: Austrálie 2.2 obyvatelé/km?; Papua Nová Guinea 7,7 obyvatel/km²; Nauru 380 ha / km²; Tonga 163 obyvatel/km² a území Austrálie odpovídá největší části Oceánie, s asi 90 % kontinentu. Největší města Oceánie se nacházejí v Austrálii a jsou to Sydney, Melbourne, Brisbane a Perth. Dalšími velkými městy jsou Auckland a Wellington na Novém Zélandu a Port Moresby, hlavní město Papuy-Nové Guineje.

Níže je uveden seznam všech zemí Oceánie v pořadí podle velikosti pevniny. Austrálie je největší země, zatímco Nauru je nejmenší.

Abecední seznam zemí a závislostí v Oceánii

V souhrnu je v Oceánii celkem 25 nezávislých zemí a závislých území. Úplný seznam zemí a závislostí Austrálie v abecedním pořadí naleznete níže:

1. Americká Samoa ( Spojené státy americké )
2. Austrálie
3. Cookovy ostrovy ( Nový Zéland )
4. Fidži
5. Francouzská Polynésie ( Francie )
6. Guam ( Spojené státy americké )
7. Kiribati
8. Marshallovy ostrovy
9. Mikronésie
10. Nauru
11. Nová Kaledonie ( Francie )
12. Nový Zéland
13. Niue ( Nový Zéland )
14. ostrov Norfolk ( Austrálie )
15. Severní Mariany ( Spojené státy americké )
16. Palau
17. Papua-Nová Guinea
18. Pitcairnovy ostrovy ( Spojené království )
19. Samoa
20. Solomonovy ostrovy
21. Tokelau ( Nový Zéland )
22. Tonga
23. Tuvalu
24. Vanuatu
25. Wallis a Futuna ( Francie )

Stručná historie Oceánie

Starověká sídla a domorodé kultury

Oceánie, zahrnující Australasii, Melanésii, Mikronésii a Polynésii, je region s bohatou tapisérií starověkých dějin a rozmanitých kultur. Nejčasnější osadníci dorazili do Papuy Nové Guineje a Austrálie asi před 60 000 lety. Tito prvotní osadníci jsou předkové domorodých Australanů a Papuánců. Během tisíciletí vyvinuli odlišné kultury, jazyky a sociální struktury, hluboce propojené s pevninou a mořem.

Na tichomořských ostrovech se lidé Lapita, o nichž se věří, že pocházejí z jihovýchodní Asie, začali usazovat kolem roku 1500 před naším letopočtem. Rozšířili se po Pacifiku a dosáhli až na Fidži, Tongu a Samou. Kultura Lapita je známá svými složitými hrnčířskými a námořnickými dovednostmi, které položily základy pro polynéské, mikronéské a melanéské kultury, které následovaly.

Polynéská expanze

Jednou z nejpozoruhodnějších kapitol v historii Oceánie je polynéská expanze. Kolem roku 1000 n. l. se Polynésané vydali na mimořádné plavby, při kterých se plavili na obrovské vzdálenosti oceánu pomocí hvězd, vzorů větru a oceánských proudů. Usadili se na tak vzdálených místech jako Havaj, Velikonoční ostrov (Rapa Nui) a Nový Zéland (Aotearoa). V tomto období došlo k rozvoji složitých společností se sofistikovanými sociálními hierarchiemi, náboženskými praktikami a působivými strukturami, jako jsou sochy moai na Velikonočním ostrově.

Evropský průzkum a kolonizace

Příchod Evropanů do Oceánie začal portugalskými a španělskými průzkumníky na počátku 16. století, ale k významnému průzkumu došlo až v 18. století. Holandský průzkumník Abel Tasman zmapoval části Austrálie a Nového Zélandu ve 40. letech 17. století. Britský mořeplavec kapitán James Cook podnikl na konci 18. století rozsáhlé cesty, zmapoval velkou část Pacifiku a navázal kontakt s mnoha domorodými kulturami.

Evropská kolonizace přinesla do Oceánie hluboké změny. Britové založili trestanecké kolonie v Austrálii počínaje rokem 1788, což vedlo k významnému vysídlení a utrpení domorodých Australanů. Na Novém Zélandu zesílila britská kolonizace po smlouvě z Waitangi v roce 1840, což mělo za následek spory o půdu a konflikty s lidmi Māori. Francouzi založili kolonie v Nové Kaledonii a Tahiti, zatímco ostatní evropské mocnosti, včetně Německa a Nizozemska, si nárokovaly území v Melanésii a Mikronésii.

Koloniální éra a světové války

19. a počátek 20. století bylo ve znamení upevňování evropské koloniální nadvlády nad Oceánií. Dopad na domorodé obyvatelstvo byl zničující, nemoci, vyvlastňování půdy a kulturní narušení vedly k výraznému poklesu jejich počtu a tradičních způsobů života. Misijní aktivity také sehrály významnou roli v proměně náboženské krajiny regionu.

Během první a druhé světové války byl zdůrazněn strategický význam Oceánie. Bitvy byly vedeny v místech, jako je Papua Nová Guinea a Šalamounovy ostrovy. Války také přinesly zvýšenou americkou přítomnost a vliv, zejména v Mikronésii, kde se mnoho ostrovů stalo důležitými vojenskými základnami.

Cesta k nezávislosti

Období po druhé světové válce znamenalo začátek dekolonizace v Oceánii. Mnoho území získalo nezávislost nebo přešlo na samosprávu. Austrálie a Nový Zéland, nadvlády v rámci Britského společenství, získaly větší autonomii, která vyvrcholila v roce 1931 statutem Westminsteru a následnou legislativou.

V Pacifiku byl proces pomalejší. Fidži získalo nezávislost na Spojeném království v roce 1970, Papua Nová Guinea na Austrálii v roce 1975 a další ostrovní národy jako Vanuatu, Šalamounovy ostrovy a Kiribati následovaly v 70. a 80. letech 20. století. Francouzská Polynésie a Nová Kaledonie zůstávají zámořskými územími Francie, zatímco Guam a Americká Samoa jsou územími Spojených států.

Moderní doba a současné problémy

Dnes je Oceánie regionem různých politických postavení a výzev. Austrálie a Nový Zéland jsou rozvinuté země se silnou ekonomikou a významným vlivem v regionálních záležitostech. Státy tichomořských ostrovů však čelí jedinečným výzvám, včetně ekonomické závislosti, politické nestability a dopadů změny klimatu.

Změna klimatu představuje existenční hrozbu pro mnoho nízko položených ostrovních národů v Oceánii. Stoupající hladina moří, zvýšená frekvence extrémních povětrnostních jevů a degradace korálových útesů mají dopad na živobytí a domovy milionů lidí. Národy jako Kiribati a Tuvalu jsou v popředí globální ochrany klimatu a hledají naléhavá opatření ke zmírnění těchto dopadů.

Kulturní obrození a identita

Navzdory výzvám došlo v Oceánii k silnému kulturnímu oživení. Domorodí obyvatelé Austrálie, Nového Zélandu a tichomořských ostrovů znovu získávají své jazyky, tradice a identitu. V Austrálii odráží toto oživení uznání práv domorodců na půdu a rostoucí hnutí za ústavní uznání. Na Novém Zélandu zaznamenala maorská kultura a jazyk významné oživení, podporované vládními politikami a veřejným zájmem.