Země v severní Africe
Kolik národů v severní Africe
Severní Afrika se nachází v severní části Afriky a skládá se ze 7 zemí. Zde je abecední seznam všech zemí v severní Africe: Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Súdán, Jižní Súdán a Tunisko.
1. Alžírsko
Alžírsko je země v severní Africe a na povrchu největší země Afriky a sousedí s Tuniskem, Libyí, Nigerem, Mali, Marokem a Mauretánií. Hlavní město Alžírska se jmenuje Alžír a úředním jazykem je arabština.
 |
|
2. Egypt
Egypt je republika ve východní severní Africe na pobřeží Středozemního a Rudého moře. Egypt sousedí na severu se Středozemním mořem, na severovýchodě s pásmem Gazy a Izraelem, na východě s Rudým mořem, na jihu se Súdánem a na západě s Libyí. Asi 80 % obyvatel Egypta žije v blízkosti velké řeky Nil.
 |
|
3. Libye
Libye, formálně Stát Libye je stát v severní Africe. Libye se nachází mezi Egyptem na východě, Súdánem na jihovýchodě, Čadem a Nigerem na jihu, Alžírskem a Tuniskem na západě a Středozemním mořem na severu s ostrovem Malta jako nejbližší zemí.
 |
|
4. Maroko
Maroko, formálně Marocké království je země v západní severní Africe. Je to jedna z nejsevernějších zemí Afriky. Země sousedí s Alžírskem, Západní Saharou, Španělskem a Atlantikem a Středozemním mořem.
 |
|
5. Súdán
Súdán, formálně Súdánská republika, někdy nazývaná Severní Súdán, je země v severní Africe, která je často také považována za součást Blízkého východu.
 |
|
6. Jižní Súdán
Jižní Súdán, formálně Republika Jižní Súdán, je stát ve východní Africe. Jižní Súdán sousedí na severu se Súdánem, na jihu s Ugandou, Keňou a Demokratickou republikou Kongo, na východě s Etiopií a na západě se Středoafrickou republikou. Národ vznikl v roce 2011 odtržením od Súdánu.
 |
|
7. Tunisko
Tunisko, formálně Tuniská republika je stát v severní Africe, na jižním pobřeží Středozemního moře. Země hraničí na západě s Alžírskem a na jihovýchodě s Libyí.
 |
|
Země v severní Africe podle počtu obyvatel a jejich hlavních měst
Jak bylo uvedeno výše, v severní Africe je sedm nezávislých zemí. Mezi nimi je největší zemí Egypt a nejmenší Libye co do počtu obyvatel. Úplný seznam zemí severní Afriky s hlavními městy je uveden v tabulce níže, seřazených podle posledního celkového počtu obyvatel.
| Hodnost | Země | Populace | Rozloha (km²) | Hlavní město |
| 1 | Egypt | 98,839,800 | 995 450 | Káhira |
| 2 | Alžírsko | 43,378,027 | 2,381,741 | Alžír |
| 3 | Súdán | 41,617,956 | 1,861,484 | Juba |
| 4 | Maroko | 35 053 200 | 446 300 | Rabat |
| 5 | Tunisko | 11,551,448 | 155 360 | Tunis |
| 6 | jižní Súdán | 12,778,239 | 619,745 | Juba |
| 7 | Libye | 6,777,452 | 1,759,540 | Tripolis |
Mapa zemí severní Afriky
Stručná historie severní Afriky
Starověké civilizace
Predynastická a raně dynastická období
Historie severní Afriky je hluboce propojena s některými z nejstarších známých lidských civilizací. Nejznámější starověkou civilizací regionu je starověký Egypt, který se objevil podél řeky Nil. Predynastické období (asi 6000-3150 př. nl) vidělo rozvoj raných zemědělských komunit a formování politických struktur. Tato éra vyvrcholila sjednocením Horního a Dolního Egypta králem Narmerem, což znamenalo začátek raného dynastického období (asi 3150-2686 př.nl).
Stará, Střední a Nová říše
Stará říše (asi 2686-2181 př. n. l.) je známá stavbou pyramid v Gíze, včetně Velké pyramidy postavené pro faraona Chufua. Tato éra se vyznačovala centralizovanou mocí a monumentální architekturou. Říše středu (asi 2055-1650 př.nl) následovala období nestability a je známá svými úspěchy v literatuře, umění a vojenské organizaci.
Nová říše (asi 1550-1077 př. n. l.) znamenala vrchol egyptské moci a prosperity. Faraoni jako Hatšepsut, Achnaton a Ramses II. rozšířili říši a iniciovali významné stavební projekty, včetně chrámů a hrobek v Údolí králů. Úpadek Nové říše začal invazemi mořských národů a vnitřními spory.
Kartágo a Féničané
V západní části severní Afriky založili Féničané kolem roku 814 př. n. l. město Kartágo (dnešní Tunisko). Kartágo se stalo významnou námořní a obchodní velmocí, ovládající obchod ve Středomoří. Kartaginská říše dosáhla svého vrcholu pod vedením generálů, jako byl Hannibal, který skvěle překročil Alpy, aby napadl Řím během druhé punské války (218-201 př.nl). Kartágo však nakonec připadlo Římu v roce 146 př. n. l. po třetí punské válce, což vedlo ke zřízení římské provincie Afrika.
Římské a byzantské období
Římská severní Afrika
Po punských válkách Řím rozšířil svou kontrolu nad severní Afrikou. Region se stal klíčovou součástí římské říše, známý pro svou zemědělskou produkci, zejména pšenici a olivový olej. Města jako Leptis Magna, Kartágo a Alexandrie vzkvétala pod římskou nadvládou a sloužila jako životně důležitá centra obchodu, kultury a vzdělanosti.
Byzantská severní Afrika
Po pádu Západořímské říše v 5. století n. l. si Byzantská říše (Východořímská říše) udržela kontrolu nad částmi severní Afriky. Byzantské období vidělo pokračování římských kulturních a architektonických vlivů, stejně jako šíření křesťanství. Region však čelil rostoucímu tlaku berberských kmenů a vnitřním sporům, které oslabovaly byzantskou kontrolu.
Islámské dobytí a dynastie
Raná islámská expanze
V 7. století islámský chalífát expandoval do severní Afriky. Počáteční výboje začaly pod Rašídunskými chalífy a pokračovaly pod Umajjovským chalífátem. Na počátku 8. století byla většina severní Afriky začleněna do islámského světa. Šíření islámu přineslo významné kulturní, náboženské a jazykové změny a také zakládání nových měst a obchodních sítí.
dynastie Fatimid a Almohad
Fátimský chalífát, založený šíitskou dynastií Fátimů v 10. století, založil své hlavní město v Káhiře a přeměnil město na hlavní politické a kulturní centrum. Fátimovci vládli velké části severní Afriky, Egypta a Levanty až do 12. století, kdy vládu převzala dynastie Ajjúbů, založená Salahem al-Dinem (Saladinem).
Almohadská dynastie, berberská berberská muslimská dynastie, se objevila ve 12. století, pocházející z pohoří Atlas v Maroku. Almohadové sjednotili velkou část severní Afriky a Španělska pod svou vládou, prosazovali přísný výklad islámu a podporovali období intelektuálního a kulturního rozkvětu. Jejich vláda však začala ve 13. století slábnout, což dalo vzniknout novým mocnostem v regionu.
Osmanská éra
Osmanské dobytí a správa
Počátkem 16. století Osmanská říše rozšířila svůj dosah do severní Afriky. Osmané získali kontrolu nad hlavními územími včetně dnešního Alžírska, Tuniska a Libye. Jejich správa přinesla stabilitu a integraci do větší osmanské obchodní sítě, která spojovala Evropu, Asii a Afriku. Přes osmanskou suverenitu si místní vládci často udržovali značnou autonomii, zejména ve vzdálených provinciích.
Hospodářský a kulturní vývoj
Za osmanské nadvlády zaznamenala severní Afrika významný rozvoj v oblasti obchodu, zemědělství a urbanizace. Města jako Alžír, Tunis a Tripolis se stala rušnými centry obchodu a kultury. Období bylo také svědkem růstu architektonických a uměleckých tradic, mísících osmanské a místní berberské vlivy. Vzdělávací instituce, včetně medres, hrály klíčovou roli v šíření znalostí a islámské učenosti.
Koloniální období
Evropská kolonizace
19. století znamenalo začátek evropské kolonizace v severní Africe. Francie zahájila dobývání Alžírska v roce 1830, což vedlo k dlouhému a brutálnímu kolonizačnímu procesu. Tunisko spadalo pod francouzský protektorát v roce 1881, zatímco Itálie napadla a kolonizovala Libyi v roce 1911. Britové, se zaměřením na Egypt, formálně zřídili protektorát nad zemí v roce 1882, ačkoli Egypt si udržel nominální nezávislost pod Osmanskou říší až do první světové války.
Dopad kolonizace
Koloniální vláda přinesla do severní Afriky hluboké změny, včetně zavedení nových administrativních systémů, infrastruktury a ekonomického využití. Koloniální mocnosti se zaměřily na těžbu zdrojů a integraci regionu do globálních obchodních sítí, často na úkor místních obyvatel. Odpor vůči koloniální nadvládě byl rozšířený, přičemž významné osobnosti jako Abdelkader v Alžírsku a Omar Mukhtar v Libyi vedly významná opoziční hnutí.
Nezávislost a moderní doba
Boje za nezávislost
V polovině 20. století se severní Afrikou přehnala vlna hnutí za nezávislost. Egypt získal formální nezávislost na Británii v roce 1922, ačkoli britský vliv přetrvával až do revoluce v roce 1952. Libye dosáhla nezávislosti v roce 1951 a stala se Libyjským královstvím. Boj Alžírska za nezávislost na Francii vyvrcholil alžírskou válkou (1954-1962), která po brutálním konfliktu skončila nezávislostí Alžírska v roce 1962.
Tunisko a Maroko také dosáhly nezávislosti na Francii v roce 1956. Konec koloniální nadvlády znamenal pro země severní Afriky začátek nové éry, charakterizované snahou o vytvoření suverénních států, rozvoj ekonomik a řešení sociálních a politických výzev.
Výzvy po získání nezávislosti
Období po získání nezávislosti v severní Africe bylo poznamenáno pokrokem i výzvami. Národy čelily problémům, jako je politická nestabilita, ekonomické potíže a sociální nepokoje. V Egyptě přineslo vedení Gamála Abdela Násira významné reformy a zaměření na panarabismus, ale také vedlo ke konfliktům, jako byla Suezská krize v roce 1956.
Alžírsko, vycházející z ničivé války, čelilo vnitřním sporům a ekonomickým výzvám. Libye za Muammara Kaddáfího prosazovala politiku radikálního socialismu a panafrikanismu, což vedlo jak k rozvojovým iniciativám, tak k mezinárodní izolaci.
Současný vývoj
V posledních desetiletích prošla severní Afrika významnými politickými a sociálními proměnami. Arabské jaro v roce 2011 přineslo do regionu dramatické změny, které vedly ke svržení dlouhodobých režimů v Tunisku, Libyi a Egyptě. Tato povstání zdůraznila rozšířené požadavky na politickou svobodu, ekonomické příležitosti a sociální spravedlnost.
Dnes severní Afrika nadále čelí složitým výzvám, včetně ekonomické diverzifikace, politických reforem a regionální bezpečnosti. Snahy o posílení regionální spolupráce, řešení změny klimatu a podpora udržitelného rozvoje jsou zásadní pro budoucí vyhlídky regionu.
